Když se chvíli všichni chlapci pořádně rozhlédli tak k nim přišel další voják, "Běžte támhle a vezměte si oblečení."zavelel.A tak se stalo, oblečení obnášelo triko s krátkým rukávem, dlouhé přilehlé kožené kalhoty, pořádné kožené boty, opasek a rukavice.Pak si skupinku chlapců přebral jiný voják, zavedl je opodál na louku, seřadil si je a začal řvát úkony

"Lehnout..............vstát..........lehnout.........."a tak to šlo pořád do kolečka, Arak upřímně pochyboval že tohle někoho kdy mohlo bavit ale konal co mu řekli.Co se dozvěděl od toho vojáka bylo že odteď jsou jednotka, když dokončili jeden úkol začali další po něm následoval další a další a další............když se setmělo byl čas kdy se jednotka rozešla do svých pokojů aby se vyspali a aby to celé mohlo ráno začít na novo, třikrát za den měli přestávku na jídlo, Arak by dal bůh ví co za to aby mohl ještě sedět v lavici a nechat na sebe řvát kapitána.

Tento výcvik měl za úkol jen jediné, ne to aby celá jednotka zesílila ale aby se naučila poslouchat a to se po třech měsících taky povětšinou povedlo.Teď už i silnější jedinci podlehli mozkovému výmazu ale Arak do nich pořád ještě nespadal, uvědomil si že když on tomu podlehne tak se stane otrokem starosty Raga a bude dělat úplně všechno i když by se mu to za normálních podmínek příčilo a tehdy si uvědomil že kdyby šlo vše podle starostových plánů byl by zase opět jen loutkou s kterou by si on hrál tudíž si musí zanechat svojí vůli, už teď po tomhle výcviku zjistil že nechce být součástí tohohle města, že nechce patřit pod městskou stráž a tak začal přemýšlet že až dokončí celý vojenský trénink a pokud se mu podaří si zachovat vlastní hlavu tak že uteče, nevěděl co bude potom dělat ale věděl že nechce dělat to co po něm starosta chc

A tak začala další fáze výcviku.Opět byli posláni pro výzbroj, dostali kroužkové brnění, vycpávané nárameníky, meč v pochvě a helmu, celá tato výzbroj vážila poměrně dost ale když se oblékla tak se váha rovnoměrně rozložila takže Arak pochopil že by se na ní dalo zvyknout, a taky si po pár hodinách nošení zvykl.Jednotku si přebral další voják a začal chlapce poučovat jak se správně dávají údery a jak se přijímají, teorie, jak tomu voják říkal, byla jednoduchá o něco těžší už byla ta praktická část, Arak byl postaven do dvojice s jedním velice vzpurným chlapcem o kterém si Arak myslel že ještě taky nepodlehl "výmazu" a tak začali bojovat.Arak byl o něco slabší ale přesto zatím nedostal ani jeden úder do těla, všechny se mu podařilo vykrýt a to samé platilo i o jeho protivníkovi, zatím pro ně boj vypadal jak nevinná hra která je bavila ale jakmile se každý z jednotky trochu do boje vžil bylo znát že se postupně zlepšují a tehdy se objevili i první jedinci kteří byli poměrně vážně zraněni, většinou to byli zlomené kosti a odřeniny, Arak takové zranění neobdržel a ani jeho protivník, byla to jediná dvojice která se držela nejdéle v boji ani Arak ani chlapec stojící proti němu nevěděl jestli jsou oba tak dobří nebo oba tak špatní ale jasné bylo že oba dva bojují vyrovnaně.Když boj pokračoval dál a dál a nikdo zatím nevyhrával tak Arakův protivník ustoupil, rozběhl se, vyskočil a vší silou máchl mečem, Arak jeho meč zastavil těsně před svojí hlavou, ale protivníkova rána byla velice silná a Arak jí cítil i v konečkách prstů u nohou a tu se mu hruď rozehřála a jeho ruce jakoby ze sebe shodili celou tu únavu kterou na sobě posledních pár minut nesly.Arak pokrčil kolena, namířil špičku meče na protějšího chlapce a pak udělal jen pár krátkých sečných pohybů, nahoru, dolu, doleva a pak zpět dolu, při každém tom seku jeho meč zajiskřil o meč protivníka a když došlo k tomu poslednímu tak ho Arak v půli zastavil a skočil proti němu, svalil ho na zem a uhodil do hlavy jílcem, omráčil ho.To voják který měl tento výcvik na starosti zatleskal. "Bravo, bravo, konečně tu máme někoho nadaného."Arak se usmál a začal poraženého soupeře křísit, to co Arakovi voják řekl by normálního chlapce potěšilo ale Arak věděl že za to že vyhrál může to co má v hrudi a ne on sám.Ostatní chlapci v jednotce si Araka začali považovat i navzdory tomu že v jeho blízkosti se cítili špatně kvůli duchovy který v něm třímal.Trénink s meči trval ze všech tréninků nejdéle, po něm všichni v jednotce uměli velice dobře s mečem samozřejmě Arak z nich uměl nejlíp, pak následoval dobrovolný trénink kdy každý měl na výběr pro co se rozhodne jestli pro lukostřelbu nebo si k meči přibere i štít.Arak se rozhodnul pro luk, jak čekal lukostřelba mu šla také velice dobře už po dni střílení se trefoval do druhého nejmenšího kolečka v terči a po třech dnech se trefoval už jenom do středu, nikoho z výcvikářů to nijak nevyvádělo z míry protože věděli co je Arak zač.Po měsíci trénink skončil a celá jednotka se opět spojila, jedna třetina z ní byly lukostřelci a zbytek byli pěšáci a pak následovala poslední noc kterou měli strávit v kasárnách.Arak čekal na nějaký úkol mimo město kdy by mohl nenápadně utéct.Ráno se celá jednotka sešla v místnosti kde začali svůj trénink, stál tam opět kapitán a říkal: "Takže hoši, dnes budete mít svůj první úkol jako jednotka.Musím vám říct že máte veliké štěstí protože většinou nové jednotky na svůj první úkol čekají dlouho ale vás čeká už dnes."významně se na všechny v jednotce podíval a pokračoval."jedná se o to že nedaleko za městem se usídlil nějaký loupežníci a vy je budete mít za úkol zneškodnit, věřím že si to užijete" uchechtl se "na tento úkol s vámi pujdu já abych se koukl jak vám to všem jde."připnul si meč k opasku a vyrazil.Arak nečekal že na ty loupežníky vyrazí tak rychle ale nevadilo mu to, co mu vadilo bylo že s nimi šel kapitán.

Opět se proplétali klikatými uličkami města, měšťané před nimi uhýbali a oni se vojenským pochodem dostali až k bráně, Arak cítil jak se dostává na svobodu.Prošli bránou a pak zabočili doprava, chvíli šli podél hradeb zanedlouho narazili na menší skálu, obešli jí ale nepokračovali zase podél hradeb ale vzdalovali se od nich.Když tak šli asi čtvrt hodiny tak kapitán který šel v čele zastavil, celá jednotka uviděla les a na jeho kraji plál oheň a okolo něho sedělo několik mužů a pár žen, všichni měli černé pláště s kápí a u pasu jim vysely krátké meče. Arak od pohledu poznal že to nebude jenom nějaká banda loupežníků a že to možná ani loupežníci nebudou a upřímně se mu nechtělo zabíjet ty ženy, i když by se vyhnul boji a utekl předním, život těch žen by nezachránil, věděl že postavit se celé své jednotce je nemožné a tak se rozhodl zapojit se do boje a dát té skupince lidí nějakou šanci aby mohli utéct.